Co dokáže pohádka?

Každý potřebujeme ke svému životu materiální zajištění, ale také dostatek duševní potravy. Pro děti je ideální formou duševní potravy pohádka. Vyprávěním nebo čtením pohádek, biblických příběhů, legend a mýtů zprostředkováváme dítěti kontakt s obrazy minulosti. Neexistuje srovnatelný žánr vyprávění, který by měl na dítě tak intenzivní a pozitivní vliv.

Při poslechu pohádky prožívají děti s jejími hrdiny všechna dobrodružství, pocity, hlubokou úzkost při překonávání nebezpečí i radost ze zdolání překážky. Ve světě fantazie si vyzkoušejí odvahu, vytrvalost, věrnost a lásku k dobru, tedy vše, co budou později potřebovat. Tyto intenzivní a hluboké prožitky naplňují duševní potřeby dítěte a pomáhají rozvíjet jeho osobnost. Děti, které tuto příležitost nemají, mohou v budoucnu nahrazovat tyto chybějící „články" fantazie jinými, často zcela nevhodnými prostředky, jako jsou drogy nebo jiné adrenalinové prožitky.

Čtěte dětem pohádky

Je důležité, kdo dítěti kontakt s pohádkovým příběhem zprostředkuje. Pohádka v podání nejbližších lidí se nevyrovná profesionálnímu přednesu z CD přehrávače nebo magnetofonu, ale ten nikdy nemůže mít pravý emocionální náboj, který do ní vložíme my, když při čtení nebo vyprávění společně prožíváme její obsah. Při čtení můžeme dělat v textu významové pauzy, to když chceme na nějakou okolnost více upozornit, nebo můžeme přednes přerušit, to když dítě textu nerozumí a my mu ho musíme vysvětlit.

Pohádky vybíráme podle toho, jak je dítě staré, jak dlouho dokáže se zájmem poslouchat a jestli se dítěti líbí. Pro malé děti nejsou vhodné příběhy na pokračování, je nutné, aby konec dítě zažilo před usnutím. Čteme-li dítěti před spaním, vybereme takový příběh, abychom dítě nevyděsili a z pohádky se nestala noční můra.

Dobro a zlo

Jednoznačně dáváme přednost klasickým pohádkám před těmi moderními. Někteří dnešní autoři totiž podle potřeby mění zažité obrazy původních postav. Zlo ztrácí na své síle, protože čarodějnice pracuje v cukrárně, drak se stane vegetariánem, symbol moudrosti Děd Vševěd přijde o zlaté vlasy a nosí paruku, princezna se osvobodí ze zajetí sama a princ, představitel odvahy, se věnuje filatelii. Charaktery postav se tím zásadně změní, je jim odebrána jejich mystika. Tvůrci tak deformují základní hodnoty, které jsou důležité pro vnímání morálních kvalit.

Síly vyjádřené v pohádkových obrazech jsou totiž v různé míře v každém člověku. Když se takto zamění, dítě ztrácí orientaci mezi dobrem a zlem, moudrostí a nevědomostí, odvahou a zbabělostí. Ale pro svůj zdravý psychický vývoj potřebuje, aby byly tyto rozdíly jasné, aby poznalo, co je poctivost, odvaha, statečnost, obětavost, laskavost, moudrost, ale i lstivost, zbabělost, lenost, nepoctivost, vypočítavost či hloupost. Dítě pak nepoznává, co je správné a co ne, výsledkem jsou problémy s chováním, dítě nemá koho „následovat".

První pohádka

Dítě je schopné vnímat krátké pohádky už kolem druhého roku. Vybíráme texty jednodušší, a protože každé dítě má rádo opakování, dopřejme mu jednu pohádku třeba i vícekrát, než přijdeme s nějakou novou. Ideální je vyprávět pohádky z hlavy, jednoduchá dějová linie prvních pohádek nás svou stavbou nezaskočí a pohádku můžeme dle potřeby třeba zkrátit. Výhodou je, že ne vždy zdařilé ilustrace v knížce představivost dítěte neovlivní a konkrétní podobu postav si může vytvářet podle vlastní fantazie.

Vhodných pohádek pro malé děti je mnoho, k těm nejznámějším patří:O Červené Karkulce, O Budulínkovi, O Smolíčkovi pacholíčkovi, Perníková chaloupka...

Neochuzujme se

Někdo si pohádky vymýšlí sám, ať už s klasickými postavami (drak, princezna, princ, ježibaba) nebo realističtějšími (chytrý Pepík, upovídaná Anička). Může tak dítěti sdělit přiměřenou a pochopitelnou formou konkrétní postoje a představy jeho vychovatele, způsob, jak se vyrovnat s nesnázemi či překážkami.

Doba, po kterou dítě bude s nadšením naše vyprávění poslouchat, je relativně krátká, trvá asi jen do devíti let. Nenechme se o tyto chvíle ochudit a neochuzujme o ně ani děti. Dopřávejme jejich duši pohádkové obrazy, vždyť jsou pro ně nenahraditelnou duševní potravou. Navíc tento (večerní) rituál, usnadní dítěti přejít z činorodého a aktivitami naplněného dne do času spánku, odpočinku a čerpání sil.

Článek zpracovala: Eva Breburdová - učitelka dětského klubu MiniSvět