Mně je to jedno! Lhostejnost a apatie u dětí.

Můžete ho přemlouvat, nutit, domlouvat mu, motivovat za odměnu, naznačit možnost sankce, ale nic nezabírá. Dítě, které se tváří, že mu je vlastně všechno jedno, může nejednoho rodiče či učitele pěkně potrápit...

Když se podíváme do kolektivu předškolních dětí, můžeme pozorovat, že ty děti, jimž je všechno jedno, které se tváří, že jim na ničem ani tak moc nezáleží, mohou patřit do dvou poměrně odlišných skupin. V první skupině jsou holčičky a kluci, kterým nezáleží na tom, zda a jak je někdo hodnotí, nemotivuje je systém odměn a sankcí, jsou tzv. „splachovací". Ve druhé a naštěstí méně početné skupině jsou děti apatické, což je z hlediska dopadů na dětskou psychiku situace mnohem komplikovanější a závažnější.

Jsou děti, které v kolektivu vrstevníků komunikují bez problémů, hrají si s nimi, pozitivně či negativně na ně reagují, ale pokud se je snaží kontaktovat dospělý, tak cokoli řekne, sklouzne se po dítěti jako voda po pláštěnce bez jakéhokoli efektu. Jedním z důvodů může být pro dítě nečitelnost dospělého. Tady většinou postačí doprovázet sdělení patřičnou intonací a neverbální komunikací - gestem, úsměvem, mimikou, nesouhlasným výrazem tváře apod. Dalším důvodem nezájmu dítěte může být nevhodně zvolený systém sankcí či trestů, ať již v rodině či v mateřské škole. Nejčastější chybou bývají příliš dlouhodobé tresty, např. za zlobení zákaz televize na měsíc. To je pro čtyřleté i pětileté dítě úplná věčnost - pak ani nemá cenu nic zlepšovat a něco na svém chování měnit. Trest je pro dítě tak dlouhý, že se zcela přestane snažit. Pro některé děti zase může být problémem trest, který přijde za dlouho, např. protože jsi zlobil, nepojedeš o prázdninách k moři. Z hlediska korekce chování bývá mnohem efektivnější okamžitá reakce, aby dítě mělo možnost bezprostředně zažít následek svého chování.

Oříškem pro rodiče i učitelky v mateřské škole bývá často, tzv. „malý kverulant", který odmítá některou z činností a ještě podá pádný přehled argumentů, proč nebude malovat, jíst polévku, chodit za ruku. Někdy se z výchovných důvodů vyplatí zkusit dítěti nabídnout, že budete činnost dělat společně, třeba na střídačku, a příslušný výtvor či výsledek pak náležitě ocenit a vychválit.

Pokud je dítě celkově apatické a nedaří se je zaujmout prakticky pro žádnou činnost doma ani v kolektivu, je vhodné se zamyslet, zda se nejedná o poruchy autistického spektra, zda nemá dítě problém rozpoznávat realitu kvůli nižšímu intelektu, případně zda nemůže trpět deprivačním syndromem. Při podezření na některou z těchto příčin je nejlépe celou věc konzultovat s odborníkem, v tomto případě s poradenským psychologem.

článek zpracovala: Mgr. Monika Kucková, ředitelka mateřské školy MiniSvět