Neviditelný kamarád

Také u Vás v rodině bydlí neviditelný kamarád? Hraje si s vaším potomkem, chodí s ním do školky, sedí s ním u stolu, sleduje televizi, povídají si spolu a občas i něco provedou (tedy většinou za to může právě ten kamarád). Nevíte, co se děje ani jak reagovat?

Nemusíte mít strach, vaše dítě není ničím výjimečným a rozhodně je normální.Imaginárního kamaráda má podle odhadů prý 30 - 60% dětí předškolního věku. Taková smyšlená postava kamaráda či kamarádky není žádným problémem či nebezpečím, naopak může mít pro dítě pozitivní vliv.

„Tatínku, tatínku, Pepíkovi vytekla všechna krev!" sděluje čtyřletá holčička svému otci. Tatínek se v klidu zouvá a odebírá se do jejího pokojíku, kde v tratolišti krve leží Pepík. „Tak to je dočista po něm, co s tím uděláme?" Dcerka odpovídá: „Né, tatínku, on není mrtvý, jen mu vytekla krev. Kosti má všechny." A skutečně - za pár minut má Pepík krev zpátky, dcerka onoho tatínka ji totiž nasála z tratoliště a vpravila ji zpět do žil injekční stříkačkou. Přesně tak, jak se to dělá u koblih s marmeládou... Aby bylo jasno - Pepík je neviditelný kamarád.

Takový neviditelný kamarád - to je něco! Když chci být sám, schovám se někam do koutku a můj přítel je vždy se mnou. Mohu si s ním kdykoliv povídat, on má na mě vždycky čas. Vždy při mně stojí jako ochránce a přítel, je chytrý, se vším poradí a každou situaci zvládne. Můžu se mu svěřit úplně se vším, nic neprozradí. Když se stane nějaký malér, stojí za ním on a ne já. Můžu mu kdykoliv vynadat, ale nikdy se na mě doopravdy nerozzlobí ani se neurazí. A když se něco nechce jemu, tak ani mně ne. Je to zkrátka ideální spojenec!

Děti, které měly v dětství imaginárního přítele, bývají v životě méně agresivní, veselejší, komunikativnější a kreativnější. Tráví také méně času před televizí. Zajímavé je si všimnout, jak se svými neviditelnými kamarády mluví - například se na něj zlobí a při tom užívají slov a gestikulace svých rodičů. Je to vlastně pro děti jakýsi „trenažér" mezilidských vztahů, na kterém se připravují na svůj budoucí život. Pomáhají jim řešit problémy, učí je chápat odlišné touhy a názory a možná tak trochu testují i své rodiče. Nemusíte mít však strach, že se pro dítě stane náhradou za skutečné kamarády. Ten neviditelný má totiž úplně jinou roli než kamarádi živí. Jak se ale k celé situaci s neviditelným kamarádem postavit? Zkuste takového kamaráda akceptovat a hrát tu hru s Vaším dítětem - zkuste se s imaginárním přítelem seznámit, zjistit, co má rád, co ho trápí apod. Dozvíte se toho o svém dítěti možná daleko víc, než jiným způsobem. A nakonec, vždyť i takový kamarád může být i Vaším dobrým spojencem v situaci, kdy nic jiného nezabere.

No řekněte, kdo by takového kamaráda nebral? Předváděl by nám nanečisto, jaké následky bude pro nás mít ten či onen krok. Jestli narazíme, anebo nám to projde. Kdyby při té situační simulaci kamarád utrpěl nějakou újmu, docela jistě bychom si své kroky rozmysleli a postupovali jinak. Neviditelný kamarád by se z toho záhy oklepal (jako ostatně vždycky) a my bychom zůstal živi a nezraněni... Jenže neviditelný kamarád nemůže existovat bez dětské fantazie, kterou jsme my- dospělí z velké části ztratili. V životě totiž není moc prostoru pro neviditelné kamarády. Čas běží strašlivě rychle, není prostor na nějaké simulace a tak si všechny průšvihy musíme vylízat sami. A občas u toho teče i krev...

Mnoho kamarádů (viditelných i neviditelných) všem dětem přeje Mgr. Monika Kucková, ředitelka mateřské školy