Proč se klukům líbí zbraně?

Chlapci milují hru s pistolemi, puškami, meči, luky a praky. Často už ve věku od tří-čtyř let. Je to jednoduše dáno odlišnou výchovou děvčat a chlapců. Tátové se svými syny v rámci hry zápasí a ,perou se' a očekávají od nich odvahu, sílu a připravenost jít do rizika. Zbraň v ruce - i když je jen z plastu - dodává dětem pocit síly a kontroly. To kluky láká.K tomu je třeba přidat ultrasilné a "neohrožené" vzory, které na děti mají obrovský vliv: svalnatí superhrdinové, Gormiti a Bakugani, policisté a bojoví roboti v knihách a v televizi jednoznačně "udávají tón". A přesně takoví chtějí být i chlapci.

Zájem o zbraně je kulturně daný a není, jak bychom předpokládali, záležitostí genů. Mezi vrstevníky se tento zájem ještě posiluje - kdo dostane od babičky "opravdový" meč, boduje u svých kamarádů ve školce a ti mu závidí. Už jen pohled na obyčejný "dřevěňák" dokáže někdy v dětských očkách vyčarovat záblesk, a pokud zbraň ještě k tomu dobře "pasuje" do ruky, je možné s ní hned vyjít do boje proti rytířům a zlodějům.

Nadšení pro hru se zbraněmi - žádný důvod k obavám

Rodiče se absolutně nemusí obávat toho, když se jejich děti oddají bojovým hrám: za prvé, podle odborníků patří hry se silou a násilím jednoduše k vývoji dítěte. A za druhé, příliš dramatické bojové fáze zpravidla mizí už po několika měsících samy od sebe. Pokud si dítě dostatečně zahrálo na všechny hrdiny (kovboje a indiány, rytíře a dobyvatele, zloděje a policajty), postupně ho hry tohoto typu přestanou bavit. A viditelně klesá i zájem o samotné hraní se zbraněmi, jakmile dítě nastoupí do první třídy základní školy.

Kdy dětem zakázat hru se zbraněmi

U vojenských hraček však pro mnohé rodiče končí veškerá legrace. Věrné modely tanků a moderních vojáků připomínají skutečné války a tragédie, o kterých se denně dovídáme ze zpráv.
Většina výrobců hraček to vidí úplně stejně a vzdává se prodeje vojenských hraček. Některé firmy si určily, že z etických důvodů nezařadí vojenské hračky do svého programu. A že jsou mini postavičky (rytíři a piráti) navzdory tomu vybaveni meči a šavlemi? To je na jedné straně podmíněno historií, na druhé straně dětmi. Boj mezi dobrem a zlem je součástí hry dětí.

A co když jde o vojenské hry v podobě her počítačových? Tady by rodiče měli jednoznačně zakročit. Tyto hry přibližují násilí a jsou nebezpečné. V popředí nevystupuje efekt ze hry, ale zabíjení. Namísto toho, aby se vyřešil konflikt bez násilí, poukazují tyto hry výlučně na právo silnějšího.
V klidném rozhovoru by rodiče měli dětem pomocí argumentů vysvětlit, proč tyto hry doma odmítají. Cílem by měl být kritický odstup od hrubého násilí. Na zákazu je třeba jednoznačně trvat!

A pokud má stále Vaše dítě chuť se prát, přihlaste ho na Judo. S paní učitelkou Evčou vybije přebytečnou energii a naučí se bránit se.

článek připravila: Karolína Telecká, hlavní učitelka mateřské školy MiniSvět.