Sourozenecké vztahy

Všichni, kdo mají sourozence, jistě dají za pravdu, že nenajdete nikoho, koho by jeho sourozenec ještě nikdy neštval (nebo nenaštval). Určitě moc dobře víte, jaké je žárlit na svého sourozence, hádat se s ním, ale zároveň ho mít rád a svým způsobem být na něm/na ní závislý.Je naprosto normální, že spolu sourozenci soupeří a navzájem na sebe žárlí. Obzvláště je to patrné tam, kde je stejné pohlaví (dvě děvčata, dva kluci) a malý věkový rozdíl.

Ten starší obvykle žárlí na mladšího, že je mu rodiči věnováno více pozornosti, samozřejmě si v tu chvíli neuvědomuje, že s přibývajícími lety roste i samostatnost dítěte. Mladší dítě většinou žárlí na staršího, že je mu více dovoleno - např. filmy pro starší, pozdější příchody domů.A každý touží po tom, být pro své rodiče tím nejlepším.

Jaké mohou být chyby rodičů?
Mnozí rodiče si sami neuvědomují, že sourozenci mají být rovnocenní. Sourozenci jsou jedné krve a jednoho rodu, ale to neznamená, že budou ve všem stejní.
Jedna z nejhorších věcí, které mohou rodiče pro vztah svých dětí udělat, je dávat jednomu za vzor druhého, např. „Podívej se na Pepíčka, jak je chytrý, jak krásně maluje a ty nenamaluješ ani sluníčko...."

Další nevhodná věc je zastrašování
Prosím, žádné strašení jako např. „Teď už jsi velký, nebudu na Tebe mít čas, musím se věnovat malému..." Takto se sourozenectví dětem neprezentuje.
Mnohem lepší je starší dítě ujistit, že si na něj vždy uděláme čas (a měli bychom to pravidelně dodržovat - udělat si volno jen na staršího a věnovat se jen jemu) a pokud bude potřebovat radu či pomoc, budeme tu vždy pro něj připraveni a ochotni podat pomocnou ruku.
A v situaci, kdy musíme zvýhodnit mladšího, dáme staršímu najevo, že se jedná o záležitost dočasnou (není to napořád, mladší také vyroste, také bude chodit na záchod a také se naučí sám se osprchovat... atd.). A následně ho můžeme „odměnit" - může se večer ještě podívat na pohádku a miminko mezitím uložíme do postýlky. A můžeme použít např. „Ty už jsi velký, je ti už pět let, nemusíš ještě do postele, můžeš tu zůstat s tátou..."

Sourozenci by si měli uvědomovat, že všechno má své pro i proti, výhody i nevýhody.
Mladší musí např. staršího poslechnout v době, kdy rodiče nejsou doma, zpravidla musí chodit dřív spát, nesmí chodit ven sám a tak podobně.
Starší má zase víc povinností, musí být ten zodpovědnější a často zastává roli „chůvy".
Sourozeneckou žárlivost lze napravovat respektem k odlišnosti. Samozřejmě úplně ideální by byla naprostá spravedlnost, ale to se zřejmě rodičům nepodaří. Snaha o korektnost se však mezi dětmi velmi cení, stejně tak jako přiznání chyby či omluva.

Hodně štěstí při řešení sourozeneckých konfliktů přeje Karolína Telecká, DiS-učitelka zelené třídy